Uvedeni Přesvaté Bohorodicy do chrámu

(památka podle církevního kalendáře 21. listopadu / podle světského to je 4. prosince)

UVEDENÍ PŘESVATÉ BOHORODICE DO CHRÁMUUvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu, jeden ze dvanáctera velkých svátků, nám v sobě odhaluje podivuhodný Boží zásah do běhu událostí tohoto světa, jehož plný význam si mnozí uvědomili až v době Narození, Ukřižování a Vzkříšení našeho Spasitele Ježíše Krista.

Posvátná tradice Církve, která se k nám dochovala, až do dnešních dní nám prozrazuje, že rodiče Panny Marie, spravedlivý Jáchym a Anna, se jako neplodný pár obrátili k jedinému dokonalému lékaři našich těl a duší, k všemohoucímu Hospodinu, kterému dali slib. V tomto svém slibu se rozhodli zasvětit dítě, které jim Hospodin daruje, službě Bohu v jeruzalémském chrámu. Bůh jejich modlitby skutečně vyslyšel a uzdravil jejich neplodnost – přesto, že byli již pokročilého věku, narodila se spravedlivým rodičům Jáchymovi a Anně krásná dcera, jíž dali jméno Marie, což znamená „Paní“. Když Panna Marie dosáhla tří let, rodiče se rozpomněli na svůj slib daný Bohu a začali malou Marii připravovat k jejímu novému životnímu poslání. Jak podivuhodné duchovní plody měla její služba Bohu přinést, tušil jen málokdo, s výjimkou některých starozákonních spravedlivých, jejichž hlas však, zato představoval velkou autoritu i mezi často zatvrzelým židovským národem. Vzpomeňme jen proroky Izaiáše, Ezechiela či spravedlivého Simeona Bohopříjemce, jehož proroctví o meči, jenž pronikne duši Přesvaté Bohorodice (Luk 2, 34 - 35), na sebe nenechalo dlouho čekat: jak velká bolest zasáhla tehdy Boží Matku při pohledu na utrpení jejího jediného syna, Ježíše Krista!

Vraťme se však k událostem, jež předcházely samotnému uvedení do chrámu. Za doprovodu mladých dívek, oblečených do slavnostních šatů, jež držely v rukou zapálené svíce, byla Přečistá Panna vedena svými rodiči a příbuznými do jeruzalémského chrámu. Zde měla být vzdělávána Boží blahodatí ve víře a lásce k Hospodinu. V souladu s církevními písněmi, které můžeme v tento slavný den zaslechnout v našich chrámech, byla Přesvatá Bohorodice „tříletá tělesně“, avšak „zralá duchovně“. Ač byla ještě „tělesně mladá“, byla již „dokonalá ve své duši“. Panna Marie již tehdy pohlížela na Boží chrám jako na rajský příbytek, příbytek Boží slávy, jako na vytoužené útočiště, jehož si žádala její duše více než příbytku svých rodičů. Proto také vešla do chrámu s radostí a slávou. Přesvatá Panna byla postavena na první schod a k údivu všech, jsouc okřídlena duchem lásky k Bohu, vyšla bez pomoci ostatních všech patnáct schodů až k chrámovým dveřím. Boží andělé ji tehdy neviditelně obklopovali. A Zachariáš, otec ještě nenarozeného sv. Jana Křtitele, jenž měl tehdy službu při chrámu a který jako jediný mohl vejít jen jedenkrát v roce do Velesvatyně, malou Marii přivítal s velkým nadšením. A naplněn tajemnou bázní, již v této zvláštní chvíli pocítil, požehnal děvčátku a zavedl je do nejposvátnějšího prostoru jeruzalémského chrámu. To překvapilo nejen všechny přítomné, ale dokonce i „andělé, vidouce uvedení Přečisté Panny, podivili se, když Marie vešla ve slávě do Velesvatyně“. Svatí Jáchym a Anna zanechali svoji dceru v chrámu, vrátili se domů a radovali se a velebili Boha, jenž naplnil jejich život radostí.

Sv. Panna, která v jeruzalémském chrámu přebývala mnoho let, trávila svůj čas střídavě modlitbou, čtením Svatého Písma a přemýšlením o Bohu. Vše, cokoli činila, činila s velkou láskou, kterou rozdávala všem ve svém okolí.

Všichni ji proto milovali a měli ji za svůj vzor, ač byla ještě dítětem. Nejraději pomáhala svým starším sestrám s výrobou kněžských a bohoslužebných rouch. Kromě toho vykonávala i další bohulibé činnosti, v nichž vynikala nad ostatní svou oddaností Bohu a lidem. Chudým, kteří přicházeli do chrámu, dávala často i celý svůj pokrm, sama „byla sycena chlebem z nebes, jejž jí přinášeli andělé, kteří s ní besedovali“. Jak ubíhal život v chrámu, naplněný zdrženlivostí, postem a pokorou, navykla si Přesvatá Bohorodice věnovat všechen svůj čas nejen skutkům zbožnosti, ale dokázala především neustále přemýšlet o Bohu, byla zcela ponořena v modlitbě, a tak se nacházela celým svým tělem i duší, myslí i svým přáním v blízké přítomnosti vševědoucího Hospodina. Ve svém nitru pěstovala stále živou, silnou víru v Boží slovo, plamennou lásku k Hospodinu, k bližním, i ke každému živému stvoření. Stala se vzorem oddanosti Boží vůli, pravé mírnosti, nepopsatelné trpělivosti a poslušnosti.

Sv. Jan Damašský, když mluví o Bohorodici a o čase, jejž strávila v jeruzalémském chrámu, nás poučuje o tom, že jak Přesvatá Bohorodice prospívala v moudrosti a blahodati, „svými vysokými duchovními vlastnostmi předčila všechny své vrstevníky a představovala ve své osobě“, jak dodává, „obraz nejdokonalejšího a nejčistšího života ve srovnání s ostatními“.

Ruku v ruce s tělesným dospíváním, jež se vyvíjelo v souladu s přirozenými zákony přírody, vzrůstal též její duchovní zápas – asketický způsob života.

S láskou k práci se posilňovala i její modlitba a přemítáním o Bohu a přibývalo darů Ducha Svatého. Ve své touze vyrovnat se svým nebeským ochráncům, jimiž byli andělé, kteří s ní často rozprávěli, rozhodla se pevně Přesvaté Bohorodice, že navždy zůstane pannou. Ona byla prvním výhonkem starozákonního panenství, neboť předtím ještě žádná jiná žena nezůstala poté, co skončila její několikaletá chrámová služba, i nadále v naprosté tělesné i duševní čistotě. Přesvatá Bohorodice se sama rozhodla stát Boží nevěstou a dala přednost panenství před manželstvím.

Zdroj: http://www.ambon.or.cz