OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

podat pomjaník.jpg      podat zapisku.jpg       pomoc-pozhertvovat.jpg ČeskyРусский
Drazí bratři a sestry, kvůli uzavření města Sokolov z důvodu COVID onemocnění, budou od 14.02.2021 do odvolání zrušené bohoslužby v našem chrámu. O znovu obnovení bohoslužeb Vás neprodleně budeme informovat na našich stránkach. Mír Vám.
Duchovní správce chrámu protojerej Igor (Efremushkin)

Obětování Páně

Obětování PáněSvátkem Obětování Páně si Církev připomíná významnou událost pozemského života našeho Pána Ježíše Krista: čtyřicátého dne po svém narození bylo Božské Dítě přineseno do jeruzalémského chrámu, tehdejšího centra náboženského života izraelského národa (Luk. 2, 22-40). Podle Mojžíšova zákona (Lev. 12) nesměla žena po porodu po dobu čtyřiceti dní vcházet do Božího chrámu. Po uplynutí této doby pak obvykle přicházela s malým děťátkem do chrámu, aby vzdala chválu Hospodinu a vykonala očišťující oběť, jež spočívala v přinesení dvou hrdliček nebo páru holoubátek.

Přesvatá Panna–Bohorodice tuto oběť nepotřebovala, neboť porodila sám Pramen čistoty a svatosti, jejž počala bez účasti muže, z Ducha Svatého. Protože však i v této významné chvíli zůstala vzorem poslušnosti Boží vůli, podřídila se i ona předpisům Mojžíšova zákona.

Osobnost starce Simeona

Spravedlivý Simeon byl podle svědectví sv. evangelisty Lukáše jedním z vyvolených Božích mužů, kteří očekávali osvobození Izraele a na nichž spočíval Duch Svatý (Luk. 2,25).

Ve 3. století před Kristem vládl v Egyptě král Ptolemaios Filadelfos, který měl přání zaplnit svou velkolepou alexandrijskou knihovnu texty svatých písem. Zatoužil i po židovském Starém zákonu, a proto pozval vzdělané muže z Jeruzaléma, aby jeho text přeložili do řeckého jazyka. Tehdejší židovské synedrion (velerada) vyslalo do Egypta 72 učených starců, mezi nimi i spravedlivého Simeona. Práce byla podle podání dokončena ve velmi krátkém čase a nazvána „Překladem 72 vykladačů“, slavnou Septuagintou. Právě z tohoto textu vycházel dosud platný církevně–slovanský překlad Starého zákona, vytvořený již v 9. století našimi velkomoravskými věrozvěsty sv. Cyrilem a Metodějem.

Ctihodný Simeon dostal tehdy za úkol přeložit knihu proroka Izaiáše. Když narazil na slova Aj panna počne a porodí syna (Iz. 7,14), považoval slovo „panna“ za chybné a chtěl je nahradit slovem „žena“. Tehdy se mu však zjevil anděl a zadržel jeho ruku se slovy: „Důvěřuj tomu, co je zde napsáno, sám se totiž přesvědčíš o tom, že se vše vyplní… a nezemřeš, dokud neuvidíš Krista Pána, který se narodí z Přečisté Panny.“ Spravedlivý Simeon uložil vše do svého srdce a zasvětil svůj život toužebnému očekávání Mesiáše.

Církevní podání praví, že v době, kdy byly Simeonovi zjeveny okolnosti jeho zesnutí, zbývalo do doby narození Krista ještě celých 240 let. Stejná posvátná tradice Církve nás zpravuje o tom, že poté, co na své ruce přijal narozeného Spasitele světa, opouštěl spravedlivý Simeon tento svět jako třísetšedesátiletý stařec!

Setkání Božího Dítěte s proroky Simeonem a Annou

V Lukášově evangeliu se vypráví, že po vnuknutí Ducha Svatého přišel stařec Simeon do chrámu právě ve chvíli, kdy do něj Přesvatá Panna a spravedlivý pěstoun Josef přinášeli malého Ježíše, aby splnili zákonný obřad. Zbožný Simeon vzal Dítě na své lokte, vzdal díky Bohu a pronesl proroctví o Spasiteli světa:

Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji, neboť viděly oči mé spasení tvé, které jsi připravil před obličejem všech lidí, světlo k osvícení národů a slávu lidu tvého izraelského.

(Luk. 2, 29-32)

Když Marii a Josefovi požehnal, obrátil se Simeon k Ježíšově matce a řekl jí památná slova: „Hle, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Israeli a na znamení, jemuž bude odpíráno. A tvou vlastní duši pronikne meč, aby byla zjevena smýšlení mnohých srdcí.“ (Luk. 2,34-35)

V chrámě se nacházela též čtyřiaosmdesátiletá vdova Anna, která byla prorokyní a „která nevycházela z chrámu, sloužíc Bohu v postech a modlitbami dnem i nocí“. Ve chvíli, kdy byl do chrámu přinesen malý Ježíš, i ona „přišla a chválila Pána a mluvila o něm všem, kteří očekávali vykoupení v Jeruzalémě“ (Luk. 2,37-38).

Do narození Krista žili všichni spravedliví muži i ženy ve víře v příchod zaslíbeného Spasitele světa a toužebně jej očekávali. Poslední spravedliví Starého zákona – ctihodný Simeon a prorokyně Anna – byli Bohem uznáni za hodné, aby se osobně setkali s nositelem Nového zákona, v jehož osobě již rozpoznali Božství i lidství. V události setkání obou svatých lidí s Božím Dítětem si tak symbolicky podávají ruce Starý zákon se zákonem Novým.

Slavení Obětování Páně

Svátek Obětování Páně (církevně-slovansky „Sretěnie Hospodně“, tedy „Setkání s Pánem“) je jedním ze svátků „dvanáctera“ a náleží k nejstarobylejším svátkům křesťanské Církve. S patřičnou slavnostností je však slaven teprve od 6. století. Proč?

V roce 528, za vlády byzantského císaře Justiniána, postihlo Antiochii velké zemětřesení, které si vyžádalo životy několika tisíc lidí. V těžkých dnech bylo jednomu zbožnému křesťanu zjeveno, aby byl svátek Obětování slaven daleko slavnostněji než doposud, neboť jeho význam si toho zasluhuje. Když pak bylo v den svátku slouženo všenoční bdění a uskutečněn průvod s křížem, živelné pohromy v Byzanci rázem ustaly. Od té doby slaví pravoslavná Církev i tento svátek, podobně jako ostatní významné církevní svátky, s náležitou úctou a slavnostní bohoslužbou… neboť milosrdný Bůh shlédl ze své velebnosti na ponížení svého stvoření a prokázal lidem velké dobrodiní.

Zdroj: Doíbrý pastýř 2/2004