OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Русский     Česky     Pomoc chrámu     

Svatá, Blažená Xenie Petrohradská

(památka podle církevního kalendáře 24. ledna / podle světského to je 6. února)Svatá, Blažená Xenie Petrohradská

Svatá blažená Xénia se narodila počestným a bohatým rodičům na začátku 18. století. 18 letá přijala tají manželství s plukovníkem Andrejem. Jejich manželství bylo šťastné, krásné ale krátké. Když měla Xénia 25 let, její manžel zemřel.

Tehdy se Xénia oblékla do uniformy svého milovaného manžela, a slova našeho spasitele Ježíše Christa vzala opravdu vážně. A tak přijala svatá Xenie velice nesnadný způsob života zvaný jurodivost – bláznovství pro Krista. Porozdávala všechen svůj majetek chudým a dům darovala známé. Stala se tulácké a Žebrácká.
Její rodina si myslela, že potratila rozum. Po čase zjistili, že Xénia není pomatená, ale má právo se sama rozhodnout, co udělá se svým majetkem. Blažená Xénia během dní bloudila po Peterburgu, zdržovala se u chrámu sv. apoštola Matouše, při kterém žili chudé rodiny. V noci chodila za město do pole. Tam se celou noc modlila, dělala zemní poklony na čtyři světové strany.
Blažené Xénie nabízeli teplé oblečení a peníze, ale ona si brala jen haléře, které ale hned porozdávala chudým žebrákem. Ona byla ráda, že je chudá a vždy, když někam přišla, řekla "celá tady jsem".

Peterburskí obyvatelé milovali blaženou Xenia, cítili velikost jejího ducha, který zanevřel na všechno pozemské kvůli Božímu Království. Pokud někam přišla, považovalo se to za dobrou předpověď. Matky se radovali, pokud jim políbila jejich dítě.

Když na smolenském hřbitově stavěly chrám blažená Xénia celou noc táhla navrch cihly, aby usnadnila stavbařům práci.

Blažená Xénia zemřela na konci 18. století, pochovali ji na smolenském hřbitově a hned na to se začaly poutě k jejímu hrobu. Po modlitbě k blažené Xenia se nemocní uzdravovali, v rodinách nastával mír a klid, chudí dostávali dobrou práci. Také se často zjevovala ve viděních: upozorňovala na nebezpečí a zachraňovala od pohrom.

Tropar, hl. 7.

Chudobu Krista sis zamilovala, / z večeře nesmrtelné se nyní raduješ, / Zdánlivou svou nerozumností / jsi z nerozumnosti svět usvědčila, / Skrze pokoru kříže jsi Boží moc přijala, /a proto dar podivuhodné pomoci jsi získala, / blažená Xenie, / pros Krista Boha, / abychom se zbavili všelikého zla cestou pokání.

Modlitba

Svatá blažená matko Xenie! Žila jsi pod záštitou Nejvyššího a Boží Matka tě znala a posilňovala tě. Snášela jsi hlad a žízeň, chlad a horko, urážky, potupu i pronásledování. Přijala jsi od Boha dar jasnozřivosti a činění zázraků. Nyní přebýváš v příbytcích Všemohoucího a svatá Církev tě oslavuje jako blahovonný květ. Stojíce na místě tvého pohřbení, před tvým svatým obrazem, modlíme se k tobě jako k tomu, kdo je živý a je s námi, a prosíme tebe: přijmi naše prosby a přines je k oltáři milosrdného Otce Nebeského, neboť ty v něj máš smělou naději. Vypros těm, kteří se k tobě utíkají, věčné spasení, štědré požehnání k dobrým skutkům a k jejich práci, vysvobození od všelikých běd a smutku. Předstup před našeho nejmilostivějšího Spasitele se svými svatými prosbami za nás, nedůstojné a hříšné. Pomoz nám, svatá blažená matko Xenie, ozářit nemluvňata světlem svatého Křtu a zapečetit je pečetí daru Ducha Svatého, poučovat děti ve víře, cti a bázni Boží a dětem pomoz k dobrému prospěchu v učení. Uzdrav nemocné a nemohoucí, obdaruj rodiny láskou a jednomyslností, ty, kteří žijí mnišským životem, učiň důstojnými dobrého počínání a ochraňuj je před pohanou. Utvrzuj pastýře v síle Ducha Svatého, ochraňuj lid a naši zemi, aby setrvávali v míru a pokoji, modli se za ty, kteří nemohou v čase smrti přijmout svaté Kristovy Tajiny. Ty jsi naše naděje a důvěra, brzké vyslyšení našich proseb a vysvobození od zlého, tobě díky přinášíme a s tebou oslavujeme Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.

Modlitba 2

Blažená poutnice Xenie, následovnice Nebeského Otce, jež jsi žila na zemi prostě a bez domova! Tak jako mnozí, kteří se před námi skláněli nad tvým náhrobkem, i my se k tobě nyní utíkáme a prosíme tebe: pros za nás, aby se naše kroky řídily podle slov Hospodinových a směřovaly ke konání jeho přikázání. Ať naše pokolení neovládá bezpráví, jež sejí bezbožní lidé a jež zabíjí duši. Skryla ses před moudrými tohoto věku a stala ses známou Bohu, vypros proto, pokorná Xenie, našim srdcím základ mírnosti a lásky, v modlitbách víru, v pokání naději, sílu při práci, v nemocech milost uzdravení a dle možnosti obnovení celého našeho života. Neboť tebe velebíme a v dojetí vyznáváme Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednobytnou a nerozdílnou na věky věkův. Amen.


Pro Krista jurodivý – ze slovanského оуродъ – юродъ což značí blázen, hlupák, bláznivý, nerozumný, bez umu.

Být pro Krista jurodivý, jeví se jedním z nejtěžších duševních zápasů, je to oduševnělá vřelá horlivost a plamenná láska k Bohu. Žijíce ve společenství lidí, Ti, kdo vzali na sebe tento duchovní podvih, tj. zápas a boj, vzdali se a odřekli se jakéhokoli vlastnictví, vzdali se všeho pohodlí a životního blaha, stali se zcela svobodnými od náklonnosti k čemukoli pozemskému, světskému, a nakonec žili neméně samotářským způsobem života, jako ti, kteří žili v divokých pustinách. Při vší těžkosti tohoto duchovního podvihu, vyžadoval si tento zápas od svatých vyšší moudrosti, aby svoji neslavnost, hanbu či ponížení, proměnili a obrátili ve slávu Boží, v poučení bližním, aby nedopustili to, aby směšné nebylo hříchem, aby to, co činili, nestalo se pokušením nebo urážkou a hanbou pro druhé.

Jurodivost pro Krista je záměrná snaha jevit se bláznem, hlupákem a nerozumným v běžném světském chápáni světa, záměrné skrývání osobních ctností a přijetí na sebe sama všech možných urážek a hanby. Hlavním pak cílem tohoto zdánlivého bláznovství – jurodivost pro Krista – jeví se odhalování vnějších světských hodnot jako dočasných a pomíjejících.

Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic, aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.

1. list Korintským 27–29