podat pomjaník.jpg      podat zapisku.jpg       pomoc-pozhertvovat.jpg čeština
русский

Šestá neděle Velkého půstu
Květná neděle. Vjezd Pána do Jerusalema.

1 dubna 2018

Kázaní

Vítězoslavný vjezd Pána Ježíše Krista do svatého města Jeruzaléma je bezesporu událostí nejen historickou, nýbrž také symbolickou, jak říká archim. Georgios Grigoriatský. A svatí Otcové podávají výklad ke všem symbolickým událostem tohoto velkého dne.

Kromě jiného nás nabádají, abychom spolu s palmovými větvičkami a olivovými ratolestmi přinesli Kristu také větve našich ctností, tedy naše ctnosti. Pán si totiž přeje, abychom ho uvítali zejména našimi vlastními ctnostmi. A místo toho, abychom před něj prostřeli naše roucha, neboť to je věc snadná, tak učiňme spíše něco, co je daleko složitější: prostřeme před něj naše vášně a svlékněme je jako roucha nepotřebná, a Pán nás od nich osvobodí.

Nejen svatí Otcové, ale veškeré bohoslužebné zpěvy a texty k tomuto svátku nám naznačují pravý důvod velkolepého přijetí a uvítání Pána ve Svatém městě. Bylo jím připomenutí Jeho slavného vzkříšení Lazara, což představovalo očividný zázrak a vítězství nad smrtí (viz Jan 12,18). Ještě nikdy se nic podobného nestalo. Někoho, kdo byl již čtyři dny zesnulý a v hrobě, ještě nikdo nikdy nepřivedl k životu. Je pravdou, že mrtvého vzkřísil také prorok Eliáš (viz 1Král 17,24), ale nikoli čtyřdenního zesnulého, „který již zapáchal“.

Skutečným Mesiášem mohl být jen ten, kdo by dokázal překonat osten smrti a uzdravit tuto odvěkou lidskou bolest, kterou trpěl lidský rod. Lidé nyní v osobě Ježíše spatřili někoho, kdo tuto existenciální otázku vyřešil svým boholidským étosem a současně zcela prakticky, vzkříšením svatého Lazara. To bylo dostatečným projevem jeho božské přirozenosti a moci shůry.

Nicméně, toto velké vítězství nad smrtí, v případě Jeho přítele Lazara, bylo jen úvodem, předzvěstí něčeho, co mělo teprve následovat a co bylo ve své podstatě nepřekonatelně významnější: Kristovo vlastní silou uskutečněné vzkříšení z mrtvých!

Duchem Svatým poučeni a inspirováni přispěchali zbožní lidé Jeruzaléma spolu se svými dětmi, aby uvítali tohoto Vítěze nad smrtí a hříchem.

Tento symbolismus, který představují větve a roucha, v podobně naších ctností a vášní, které musíme z lásky ke Kristu a z úcty sama k sobě překonat, svědčí o realitě vítězství nad smrtí. Tu nám svou obětí zajistil sám Spasitel, neboť vydržel až do konce.

Dobře víme, že pokud neexistuje Vzkříšení, neexistuje ani Věčný život. Pokud neexistuje toto vítězství nad smrtí, nemá ani smysl náš zápas za proměnu našich vášní ve ctnosti.
Sv. Jan Evangelista dobře říká: „Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.“ (Jan 5,28-29)

A jelikož existuje Vzkříšení k životu a současně také Vzkříšení k soudu, pak pro nás křesťany také nabývá smyslu náš zápas za získání ctností a překonání vášní. Neboť pokud se neosvobodíme od vášní a nezískáme ctnosti, nebudeme moci žít věčně s Vítězem nad smrtí a hříchem, jímž je náš Spasitel Kristus.

Kristus tento zápas dokonal úspěšně. On dává sílu každému, kdo Ho následuje. Díky Jeho vzkříšení, tedy tím, že překonáme hřích, můžeme žít život ve vzkříšení i my.

Pokud Kristus tento zápas nevykonal a nebyl vzkříšen, ani bychom si něco takového nemohli přát, natož to dokázat, jak dodává archim. Georgios.

Nebyli bychom schopni žít a „chodit podle Ducha“ (viz Řím 8,4), ale ani chodit oblečeni „v nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy“ (viz Ef 4,24).

A jelikož Kristus tento zápas úspěšně završil a překonal hřích a smrt, dal tím také nám možnost a sílu překonat v první fázi naše vlastní hříchy a vášně, získat ctnosti a být hodni účasti na věčném životě a Jeho vzkříšení.

Prosme tedy, jak nás vybízí archim. Georgios, našeho Pána, kterého i my dnes tajemně vítáme a přijímáme spolu s dávnými jeruzalémskými dětmi, držícími palmové ratolesti, aby nás učinil hodnými, důstojnými a připravenými zvát Ho do příbytků naší duše a volat k Němu: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král Izraele!“ (Jan 12,13)

A chraňme se, abychom někdy v našem životě byli skrze naše skutky stiženi spravedlivým Božím soudem jako ti, kteří Ho nejprve vítali a oslavovali, ale za pár dní již křičeli: „Pryč s ním, pryč! Ukřižuj ho!“ (Jan 19,15) Neboť i dnešním křesťanům se něco takového může stát, když z nedbalosti, lenosti či duchovní nepozornosti křižují svými skutky Syna Božího.

Nechť Bůh ochrání každého křesťana, aby nikdy neupadl do tohoto žalostného stavu, aby skrze své hříchy, skrze svoji sebelásku a egoismus znovu a znovu křižoval Syna Božího.
„Požehnaný buď tedy ten, který přichází ve jménu Páně!“

Podle homilie archim. Georgia ke svátku Květné neděle
(Vjezdu Páně do Jeruzaléma)
vybral a přeložil MD
Zdroj: http://pravoslavbrno.cz