OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Poselství posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
PASCHA KRISTOVA 2019

28 dubna 2018

Drazí duchovní otcové, v Kristu milovaní bratři a sestry:

Христос Воскресе! Kristus vstal z mrtvých!
Воистину Врскресе! Vpravdě vstal z mrtvých!

To je ten den, který učinil Hospodin, plesejme a radujme se v něm! – říká žalmista David (Ž 117, 24).

V dobách Starého Zákona byl svátek Paschy slavnostní vzpomínkou na velkolepé vysvobození z egyptského otroctví. Co potom říci o naší Pasše? Vždyť Starý Zákon byl jen stínem a předznamenáním toho, co mělo přijít s narozením a vítězstvím přislíbeného Mesiáše. Stará Pascha, kterou slavili Židé, byla svátkem tělesného vysvobození izraelského národa, osvobození z pozemského otroctví pod bičem faraóna. Naše křesťanská Pascha je mnohem vznešenější, protože je duchovní a řeší věčný úděl člověka. Kristova Pascha vyvádí věřící spoutané hříchem ven z duchovního otroctví – k odpuštění jejich vin a do svobody Božích dětí. Vyhnance vrací do Ráje. Vede je od smrti k životu. Namísto úniku z područí faraóna se nyní Boží lid zbavuje krutosti ďábla a věčné záhuby.

Pascha Christova je naším největším svátkem, v kterém oslavujeme, že samotný Boží Syn svým Zmrtvýchvstáním přešel z tohoto světa k nebeskému Otci, ze země do nebe, a tím nás zbavil od věčné smrti a otročení ďáblovi. Daroval nám moci stát se Božími dětmi (Jn 1, 12), jak vysvětluje sv. Ambrož Milánský.

Hlahol paschálních zvonů svolává věřící, svátečně oblečené do nejlepších oděvů, aby – podobně jako kdysi ženy myronosice – žasly nad prázdným hrobem, z kterého vyzařuje nehmotné světlo Vzkříšení. Duchovenstvo ve světlých rouchách s kadidlem, věřící se svícemi – všichni společně obchází chrám s paschálním zpěvem. Lidé se radují, andělé spolu s nimi vzdávají chválu. Nebe i zem se spojili, aby oslavili Vzkříšení a Vítězství Ježíše Krista nad smrtí:

Nechť povstane Bůh a rozprchnou se nepřátelé Jeho, a nechť utíkají před tváří Jeho ti, kteří Ho nenávidí! (Ž 67, 2).

Na Kristově Vzkříšení stojí naše pravoslavná víra. Apoštol Pavel volá směrem k těm, kterých víra je slabá, anebo chabá:

Jestli Kristus nevstal z mrtvých, marná je vaše víra! (1 Kor 15,17)

My nemusíme pochybovat, protože máme celý oblak svědků – samotný apoštol Pavel viděl vzkříšeného Spasitele. Prvokřesťanská Církev měla ve svých řadách stovky lidí, kteří se střetli so zmrtvýchvstalým Kristem. Dokonce i mimo prostředí Církve některé důvěry- hodné osoby vydaly o tom svoje svědectví. Potom je tu nespočetné množství svědectví pravoslavných svatých, kterým se Hospodin zjevil ve své slávě. Takováto zjevení nechybí

ani v dnešní době – za všechny vzpomeňme alespoň na svědectví nedávno svatořečeného velkého starce Paisije Svatohorce (+1994), který během svého pozemského života několikrát uviděl nepopsatelně krásnou tvář Ježíše Krista.

Kristovo Vzkříšení nám dává důkaz a záruku, že všechno, v co věříme a do čeho jsme vložili svou naději, je pravda! Hospodinovo Zmrtvýchvstání je zárukou našeho vlastního vzkříšení. Je zárukou poražení smrti a překonání moci hříchu. Je zárukou vítězství našeho Spasitele nad nepřítelem lidského rodu, nad zhoubcem lidských duší, nad ďáblem a jeho mocnostmi. Je zárukou brány, otevřené pro člověka zpět do Ráje. Je zárukou naší spásy a věčného blaženého života s Kristem. Vzkříšením jsme od Něho dostali záruku opravdovosti všeho, v co věříme a v co doufáme.

Adam a Eva byli kdysi kvůli hříchu od Boha vyhnáni z Ráje a jeho brána se před nimi zavřela. Když se svojí neposlušností odcizili Stvořiteli, přišli o Ráj, ztratili přístup ke stromu života a vnikla do nich smrt. Avšak přišel Kristus, kterého Písmo svaté nazývá novým Adamem, a prokázal poslušnost, a to až do krajnosti – po smrt na kříži (Flp 2, 8). Právě touto smrtí otevřel dotehdy pevně uzavřenou bránu Ráje. Otevřel ji pro nás všechny, neboť jako všichni umírají v Adamovi, tak i všichni ožívají v Kristu (1 Kor 15, 22).

Kristova Pascha není pro nás jen každoroční sváteční vzpomínkou. Je to neustále prožívaná skutečnost našeho křesťanského života. Hospodinovo Vzkříšení je osou naší víry. Tato víra nabízí našim srdcím, sváděným různými pokušeními a zmučeným světskou marností, dar již zde na zemi prožívat část radosti nebeského Království. Protože Kristus ukázal vítězství nad jakýmkoliv nepřítelem, můžeme spolu s apoštolem Pavlem nadšeně zvolat:

Jsem přesvědčený, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani království, ani mocnosti, ani přítomné, ani budoucí věci, ani výška, ani hloubka, ani nijaké jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Ježíši Kristu, našem Pánu. (Řím 8, 38-39)

Neboť jak proviněním jednoho skrze jednoho zavládla smrt, tím spíše skrze Jed- noho, Ježíše Krista, budou v životě kralovat ti, kteří dostávají hojnost milosti a dar spravedlivosti (Řím 5, 17).

To je pozvání adresované nám všem, pozvání na „paschální hostinu víry“, jak hovoří sv. Jan Zlatoústý. Půst, jestli jsme ho konali ve správném duchu, v nás probudil touhu po Bohu, a po společenství s Ním. Obrátil náš duchovní zrak od pozemského k nebeskému, od materiálního k duchovnímu, od dočasného k věčnému. Díky tomu s vírou hledíme na Kristův kříž, skrze který Spasitel sestoupil za námi až na samotné dno lidské bídy. Ve znamení Kříže vidíme zjevení Boží lásky k člověku. Lásky, na kterou věřící člověk odpovídá svou vděčností a odvetnou láskou. Hospodinovo Vzkříšení je slavnostním a velkolepým zjevením Boží moci a Jeho svrchované vlády. Vykupitel se ujal těch, které našel na dně nejhlubší propasti, a nese je se Sebou nahoru ke svobodě. Vede ty, kteří byli uvězněni ve strašných temnotách; rozlomil brány žaláře, otevírá jim cestu ke světlu. Lidí, týraných ďáblem za jejich hříchy, se ujal Bůh a uvádí je do říše blaženosti a odpuštění.

Touha po věčném životě není pro nejhlubší nitro naší duše ničím cizím. Všichni – již od útlého dětství – kdesi v kořenech vlastní bytosti vnímáme nepřirozenost smrti a pociťujeme odpor k pominutelnosti. Nemůžeme se s ní smířit – tak nad smrtí naříká básník. Smrt je nám z hloubky srdce odporná. Cítíme, že jsme stvořeni pro život, a ne pro umírání. A tento věčný nesmrtelný život, o který bylo lidstvo pradávným neposlechnutím prvních lidí připraveno, nám přišel Kristus vrátit. Jakými slovy Mu za to můžeme poděkovat? Hospodin se za námi vydal především proto, abychom z Jeho rukou přijali dar života, který nám nabízí; abychom přijali jako dar Jeho samotného – pro nás poníženého, ukřižovaného, trpícího a pochovaného; abychom Ho přijali spolu s Jeho vítězstvím nad smrtí, vstávajícího z mrtvých a vystupujícího se slávou na nebesa.

Takovýmto způsobem se skrze víru, pokoru, poslušnost a oddanost Jeho milované Církvi stáváme účastní na Jeho slávě i na Jeho Vzkříšení, abychom se spolu s Ním radovali po nekonečné věky v Jeho Království.

Tím se dostáváme i k odpovědi na otázku, jak důstojně oslavit Paschu. Především po- silněním své víry a vděčnosti Bohu za to, co pro nás učinil. Víru a vděčnost vtělíme do svých životů tím, že budeme žít podle Božích přikázání, aby byly milé Hospodinu. A ne- zapomínejme, že na Kristovo Vzkříšení můžeme důstojně odpovědět odvetnou láskou – trpělivostí, soucitem, starostlivostí o druhé, nezištnou pomocí, kterou si navzájem prokazujeme, snášenlivostí, pokorou před bližními. Pro paschální radost zapomeňme na naše neshody. To je ta pravá oslava, kterou od nás Hospodin očekává! Vždyť o tom zpíváme při paschální bohoslužbě:

Budeme zářit touto slávou, a navzájem se obejmeme!

Přejeme všem povznášející a radostnou oslavu letošní Paschy Kristovy a zdravíme vás slovy paschálního troparu:

Christos voskrese i z mertvych, smertiju smerť poprav. I suščim vo hroběch život darovav!
Kristus vstal z mrtvých, smrtí smrt překonal, a jsoucím ve hrobech život daroval!

† Rastislav
arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska

† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský

† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

† Izaiáš
biskup šumperský