OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Русский     Česky     Pomoc chrámu     

Čtvrtá neděle Velkého půstu
Neděle sv. Jana sinajského, zvaného Klimakos (Lestvičník)

18 března 2018

Kázaní

Lestvice

V tuto svatou velkopostní neděli nám Matka Církev klade před zraky vznešený příklad postnického života – příklad křesťana, který skrze modlitbu a půst získal vládu nad tělem a obnovil sílu své duše. O jeho životě bylo napsáno: Více než med oblažuje příklad jeho života naše duše.

Ctihodný Jan ve svých 20 letech přijal mnišství, které se pro něho stalo skutečným hrobem jeho vlastní vůle. Žil v přísné poslušnosti svému starci, který ho duchovně vedl, na hoře Sinaj, kde se zjevil Bůh Mojžíšovi a kde bylo jedno z center duchovního poustevnického života. Když jeho starec zemřel, odebral se k poustevnickému životu do opuštěné jeskyně. Po 40 letech života v poušti ho bratři zvolili igumenem Sinajského monastýru sv. Kateřiny. Protože však cítil, jak nebezpečné je vyvýšené postavení mezi lidmi pro spásu duše, odchází po několika letech opět do samoty, kde v 80 letech věku (na sklonku VI. století) v pokoji blaženě umírá. Sv. Jan nejenže sám dosáhl duchovní dokonalosti, ale i jiným zanechal pomůcku k jejímu dosahování – a tou je kniha, která se nazývá »Klimak« čili »Žebř duchovní« (staroslověnsky Lestvica), jinak též »Schody do ráje«. V této vzácné knize je popsán způsob jak s úspěchem svést bitvu za získaní ctností a zbavení se hříchů. Na příkladu stoupání po 30 příčkách duchovního žebře je zde ve stejném počtu kapitol líčena cesta k získání duchovní dokonalosti a přinášeno varování před úskalími této cesty a léčkami, jež každému adeptu pravidelně klade do cesty odvěký nepřítel lidské spásy. Toto úžasné duchovní dílo čtou dodnes pravoslavní mniši po celém světě a též světští křesťané z ní čerpají poučení a povzbuzení.

Tento »Žebř duchovní« vede duši od země k nebeské slávě. Ukazuje, že půstem a modlitbou lze zvítězit nad nepřítelem našeho spasení. (Jak zjevuje Spasitel v Evangeliu, že zvláště obtížných věcí, lze dosáhnout jen modlitbou a půstem.) Kniha nás upevňuje v naději o vůli Boží spasit každého člověka, která je nezměnitelná. Avšak je nutno vyvinout námahu za dosažení nebeského ráje, neboť – jak nás učí Spasitel v Evangeliu - nebeské Království se úsilím získává.

Svatý Jan, igumen Sinajské hory, uvádí ve své knize příklady jiných poustevníků i svých druhů na Sinaji. Zajímavý jsou jeho poukazy na ty, kteří již dosáhli andělského způsobu života – takoví často úplně zapomínají na pokrm pro tělo a vlastně si jej vůbec nepřejí – nezřídka se brání okusit jídlo. Těla takových lidí se stanou nerozkládajícími se (tedy po smrti zůstanou tak, jak jsou, a nejeví známky rozpadu či tlení) a jako taková již za jejich pozemského života přestanou být podrobována tělesným nemocím, neboť jsou očištěna a plamenem čistoty byl přetnut plamen vášní. Když takoví lidé okusí pokrm, přijímají jej bez jakékoliv libosti. Jako podzemní voda živí skrze kořeny strom, tak jsou duše těchto lidí vyživovány nebeským ohněm.

K vrcholu zápasu za osvojení si ctností, klade sv. Jan ctnost bezvášnivosti, která je vlastně sumářem všech ostatních ctností. Kdo získal ctnost bezvášnivosti, takový člověk učinil své tělo nerozkládajícím se, mysl pozdvihl nad vše stvořené, všechny smysly podrobil mysli a svojí duší stojí před Hospodinem. Bezvášnivost je vzkříšením duše ještě před vzkříšením těla; je to poznání Boha. »Taková duše je bezvášnivá, která získala takový návyk na ctnosti, jaký mají vášniví lidé na slasti (vášně).« »Bezvášnivý nežije již sám sobě, ale žije v něm Kristus« (viz ap. Pavel Gal 2,20).

O bázni Boží píše sv. Jan: »V kom není bázeň Boží, ten je buď naplněn láskou anebo je duševně mrtvý.«

Klademe-li si dnes před zraky našich duší život a dílo sv. Jana Klimaka, všimneme si na příkladu jeho způsobu vedení duchovního zápasu za spásu, že se střežil všech krajností. Vyhýbal se všem druhům zvláštních zápasů a neobvyklých asketických činů. Např. jedl vše, co dovolovala mnišská pravidla, avšak potravu přijímal v malém množství. Bojoval se spánkem, bděl po nocích na modlitbách, ale dbal na to, aby vždy spal alespoň natolik, aby mu neochabl rozum. Mnoho četl duši užitečné knihy. Co se týče vnějšího života, dbal pečlivě, aby se nedopouštěl žádných krajností, které mohou být pro duši velice nebezpečné, avšak za to ve svém vnitřním životě hořel Božskou láskou a nechtěl znát žádných hranic. Zvláště byl proniknut citem hlubokého pokání, proléval mnoho slz a trápil se pro své hříchy.

Důležité je, aby křesťan ve svém pozemském životě položil svou nohu na tento pomyslný duchovní žebř, čili započal s úsilím za osvojení si ctností, potření vášní a získání duchovní křesťanské dokonalosti, jejímž obrazem je Ježíš Kristus. Vždyť na posledním soudu se budeme odpovídat z toho, co jsme mohli činit a nečinili, čeho jsme mohli v duchovním životě dosáhnout, avšak nedosáhli jsme… Zvláště v postním období se přece učíme pokořit lenost, zničit nedbalost o spásu, odložit všechny světské péče (jak zpíváme při Božské liturgii), a povzbuzeni takovými příklady jako je sv. Jan Sinajský posílit své odhodlání k půstu a naději v modlitbě.

Zdroj: http://www.orthodoxia.cz/