OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Ctihodný Serafim Sarovský, divotvůrce

(památka podle církevního kalendáře 1. ledna / podle světského to je 15. ledna)Ctihodný Serafim Sarovský, divotvorce

Svatý Serafim se narodil roku 1759 ve městě Kursk a byl pokřtěn se jménem Prochor. Pocházel z kupecké rodiny a jeho rodiče byli zbožnými křesťany, kteří obdarovávali mnohými dary nejen okolní chrámy, ale i všechny potřebné lidi.

Ctihodný Serafim Sarovský, jež je ctěn jak pravoslavnými, tak jinoslavnými křesťany po celém světě, patří bezesporu k největším ruským světcům všech dob. Jako světec se proslavil jako mimořádný asketa, ale rovněž jako prorok, divotvůrce a v neposlední řadě i jako uzdravitel tělesně i duchovně nemocných.

Pocházel z Kurska v Rusku a jeho občanské jméno bylo Prochor Mochin. Rodiče Agáta a Izidor byli zbožní obchodníci, kteří vedle svých tří dětí se starali ještě o několik sirotků. Prochorovi byly teprve tři roky, když tatínek zemřel.

Celý život ctihodného Serafima byl doprovázen velkými znameními Boží milosti.V sedmi letech mamince spadl z novostavby jedné zvonice mezi kamení a stavební materiál a snad zázrakem se mu nic nestalo. Za pár let jej postihlo vážné onemocnění bez naděje na uzdravení. V té době ve snu obdržel příslib Panny Marie, že přijde a uzdraví ho. Brzy po této události, když kolem jejich domu procházel církevní průvod s divotvornou ikonou Přesvaté Bohorodice „Kurská - Znamení“, maminka malého Prochora vynesla z domu a on se přiložil k ikoně, a brzy na to vyzdravěl.

Povyrostl a pomáhal bratrovi v novém velkoobchodu domácích potřeb. Ve svých sedmnácti letech se Prochor utvrdil ve svém rozhodnutí opustit světský život a vydat se na cestu mnišského života, k čemuž obdržel i matčino požehnání. Jeho matka jej požehnala velkým měděným křížem, který až do konce svého života nosil na hrudi. Po rozloučení s matkou odešel sv. Serafim na pouť po hlavních ruských pravoslavných svatyních.

V Kyjevo-pečerské lávře pak od starce Dositeje1 obdržel požehnání, aby mnišský život započal v Sarovské poustevně (monastýru), ležícího asi 500 km východně od Moskvy, zasvěcené Zesnutí Přesvaté Bohorodice, jež byla známa svým přísným mnišským ústavem. V poslušenství pracoval jako dřevorubec, pekař, stolař i zvoník. Po dvou letech oddaného poslušenství Prochor těžce onemocněl a dlouhou dobu odmítal pomoc lékařů. Tři roky prožíval utrpení s vodnatelností, až se zhroutil a všichni se modlili za jeho život.Tenkrát k němu přišla Panna Maria v doprovodu apoštolů Petra a Jana, kterým prý řekla: "On je jedním z nás" a položením ruky na jeho čelo a dotekem jeho boku ho uzdravila.

V roce 1786 přijal mnišská svěcení, stal se mnichem a obdržel jméno Serafim (ohnivě planoucí). Již dříve u něj byly pozorovány asketické sklony, když noci trávil v kostele s tváří u podlahy. V následujícím roce byl rukopoložen na jerodiákona. Při své jerodiákonské službě byl Pánem poctěn spatřit při bohoslužbě svaté anděly i samotného Pána Ježíše Krista. V roce 1793 byl rukopoložen i na jeromonacha. Ve stejném roce dostal dovolení žít jako poustevník v lese 6 km od kláštera. kde se zcela uzavřel před vnějším světem. Sv. Serafim se usídlil v malé lesní kelii a v plném soustředění se oddával modlitbě k Bohu, k Přesv. Bohorodici a ke svatým. V jeho duchovním zápase jej nepřemohl ani ďábel, a to ani tehdy, když sv. Serafim více než tisíc dnů a nocí klečel na kameni, s rukama pozdvihnutýma k nebi, a modlil se «Bože, buď milostiv mně hříšnému». Zažil tam i přepadení lupičů, kteří jej zbili tak, že ho potom po pět měsíců léčili v klášteře a v důsledku zranění zůstal už trvale shrbený. Boží Matka jej tak uzdravila i potřetí, a ti, kteří jej přepadli, se za ním vrátili a činili pokání. Po svém uzdravení v roce 1804 se ctihodný Serafim znovu vrátil do své lesní kelie, kde pokračoval v modlitebním životě; léta prožíval v ustavičné modlitbě, první tři strávil na skále jako stylita (připodobněn Simeonům V. a VI. stol., kteří trávili život na sloupu) a další tři léta prožil v naprosté mlčenlivosti. V roce 1810, po patnáctiletém pobytě v lesní samotě, na žádost igumena Nifonta se vrátil do kláštera a dalších 15 let strávil v modlitbách při dokonalé klauzuře, v jediné cele.

Osobních setkání s Pannou Marií měl asi 12. O slavnosti jejího nanebevzetí v roce 1825, spolu se světiteli Klimentem Římským a Petrem Alexandrijským, nařídila mu zcela ukončit jeho přísné „zátvornictví“ a byl k dispozici lidem jako lékař, těšitel a rádce. A tak ctihodný Serafim konečně otevřel dveře své kelie. a přijímal všechny, kteří za ním přicházeli pro radu a duchovní útěchu, a všechny s láskou nazýval «Radosti moje, poklade můj». Jeho útěšná slova, jimiž obdarovával příchozí, byla vždy založena na slovu Božím, utvrzena na dílech svatých Otců a prodchnuta příklady světců. Všechny poutníky vždy poučoval o tom, aby neochvějně stáli ve víře, a objasňoval jim, v čem spočívá svaté Pravoslaví. Za svou lásku k Bohu, pokoru a i oddaný duchovní zápas jej Pán učinil hodným dalších duchovních darů (charismat) – dar jasnozřivosti a činění zázraků.

Při jednom ze zjevení byl vyzván, aby po kolenou prošel příkop obklopující klášter a 150x se přitom pomodlil mariánskou modlitbu, čímž vytvořil prostor chráněný před zlým duchem. Nejspíš použil modlitební šňůru, na které se modlíval k Pánu Ježíši. Zde je však naznačena ochranná moc jeho modlitby. 

Při jedné z posledních návštěv Panny Marie (25. 3. 1831) měl sv. Serafim pozvanou mnišku Eupraxii Jefremovou z kláštera v Divjevu. Ta podala svědectví o setkání, při němž i ona spatřila Matku Boží, s výrazně zářící královskou korunou na hlavě.

Serafim od svých 66 let byl pro mnohé těšitelem a pomocníkem konajícím denně zázraky na těle či na duši. Vynikajíc charismaty s nekonečnou dobrotou a pokorou vedl lidi nejrůznějšího postavení. Tento duchovní a asketický učitel i zpovědník mladých mnichů zemřel kleče před svou ikonou Matky Boží zvanou "Radosti všech radostí," dle Juliánského kalendáře 2. 1. a dle našeho 15. 1. na počátku nového dne. V předvečer bylo slyšet, jak ve své cele zpíval velikonoční zpěvy zmrtvýchvstání.

Sv. Serafim byl pohřben r. 1833 na vlastní přání asi 10 km severozápadně od Sarova v Divjevo, kde stával ženský klášter. Později na místě jeho kláštera vznikl uzavřený prostor s největším sovětským atomovým centrem a výrobou zbraní. Divjevo se stalo přitažlivým poutním místem a proto byly ostatky sv. Serafima přemístěny do moskevského muzea a pak uloženy jako bezcenný předmět v depozitáři muzea ateismu v Leningradě, jenž bylo zřízeno v bývalé katedrále Panny Marie Kasanské. Po převratu byly ostatky objeveny patriarchou a přes Moskvu vráceny slavnostně do Divjeva. To sv. Serafim přesně předpověděl i s tím, že až se jeho ostatky vrátí, bude národ vědět, že začíná zmrtvýchvstání Ruska.

Viděl budoucnost Ruska a jeho klíčové postavení pro mír mezi národy, na které později ve Fatimě poukázala Panna Maria. Mnohé z jeho proroctví se již vyplnilo a pro mnohé je nazýván prorokem pro naši dobu.

V jeho předpovědích bylo, že zanikne carství vyvražděním poslední carské rodiny a ruský lid bude krutě utlačován, církev zle pronásledována. Přirovnal to k babylonskému zajetí. A obojí trvalo 70 let. Od Říjnové revoluce r. 1917 do r. 1989. Předpověděl, že na začátku útisku oněmí zvon moskevského Kremlu a opět se rozezní, až nastane čas obrození. Ač to bylo tehdy nepředstavitelné, stalo se. Komunisté zakázali tím zvonem zvonit. Až o Velikonocích 1991 směl opět zaznít a dle předpovědi oznamoval, že vzcházejí pro Rusko nové červánky.

Ještě zbývá slíbené duchovní znovuzrození Ruska, které se má podle předpovědí začít uskutečňovat za našich dnů.

Léčivý pramen v Sarově prý připomíná mariánská zjevení v Lurdech. Panna Maria Serafimovi darovala u Sarova pramen v místě, kde do té doby žádný nebyl. On ho požehnal a již za jeho života se u něj událo mnoho zázraků.

Předseda Komsomolu v Sarově a budoucí Jelcinův spolupracovník ho nechal zabetonovat. Stráže vojenského prostoru později pozorovaly shrbeného muže opakovaně procházejícího lesem. Na volání nereagoval, objevil se a zmizel, ale jednou oznámil znovuvytrysknutí sarovského pramene, který převezme požehnání starého. Na úpatí pahorku se pak vytvořilo jezírko, které se vylilo do nedaleké říčky. Vojáci nevěděli, co s tajemnou postavou, až jeden z nich ji poznal v kostele, v obrazu sv. Serafima. Původní pramen zůstal kalný a nový je křišťálově čistý, snad celoročně se stejnou teplotu. Věřící sem přicházejí i za největších mrazů.

Film ČT1 - Divotvůrce Serafim Sarovský

Modlitba ke Svatému, Ctihodnému a Bohonosnému otci našemu Serafímu Sárovskému Divotvůrci

 Tropar hl. 4.

Od své mladosti zamiloval sis Krista, blažený, / Tomu jedinému plamenně pracovat jsi zatoužil / nepřestanou modlitbou a prací v pustině jsi pracoval, / dojetím srdcem, lásku Kristovu jsi získal, / jako milovaný vyvolenec Boží matky zjevil ses. / Pročež, k tobě vzýváme:/ spasiž nás modlitbami svými, / Serafíme, ctihodný otče náš.

Modlitba 1.

Podivuhodný otče Serafíme, veliký Sárovský divotvorče, všem přibíhajícím k tobě rychlý pomocniče! Ve dnech tvého pozemského života nikdo od tebe neutěšený, a bez tvé dobré pomoci neodešel, všem bylo milé, samotné spatření tvé tváře, a laskavý hlas tvých slov. Kromě tohoto, v tobě přebýval i dar prozíravosti, a převeliký dar uzdravování nemocných duší. Když tě po té přizval Bůh od pozemských tvých trudů k nebeskému odpočinku, tvoje láska k nám, se ani trochu neumenšila, a není ani možné vyčíslit množství zázraků, které se umnožily jako hvězdy nebeské, neboť se zjevuješ po celé naší zemi, lidem Božím a daruješ jim uzdravení. Proto i my k tobě vzýváme: tichý a mírný služebníku Boží, smělý k němu prosebníku a modlitebníku, nikdy neodmítej ty, kteří vzývají tebe, povznes za nás mocnou modlitbu svoji k Hospodinu mocností, nechť nám daruje vše dobré, v tomto životu potřebné i vše užitečné ke spasení duševnímu. Nechť nás ochrání před padnutím do hříchů a naučí nás skutečnému pokání, abychom bez potíží mohli vejít do věčného, nebeského Království, kde ty nyní záříš v nezacházející slávě. A tam mohli opěvovat se všemi svatými, život dávající Trojici na věky věkův. Amen.

Modlitba 2.

Veliký služebníku Boží, ctihodný a Bohonosný otče náš Serafíme! Shlédni s výsosti slávy nebeské na nás, pokorné a nemohoucí, mnohými hříchy obtěžkané, tvé útěchy a pomoci prosící. Nakloň se k nám, svou dobrodušností a pomoz nám, Hospodinovy přikázání neporušeně zachovávat, víru Pravoslavnou pevně zachovat, pokání v našich hříších Bohu vroucně přinášet, v křesťanské zbožnosti blahodatně prospívat a být důstojní, tvého modlitebního zastání před Bohem za nás. Světče Boží, vyslyš nás, modlících se s vírou a láskou k tobě a nepřezírej nás, kteří potřebujeme tvé zastání: nyní, a i v čase našeho skonání nám pomáhej a zastaň se nás svými modlitbami před zlobnými ďábelskými napadeními, nechť nás neovládne jejich síla, ale dej, nechť tvojí pomocí můžeme následovat blaženství rajských příbytků. Na tebe nyní své naděje vkládáme, otče milosrdný: budiž k nám v pravdě průvodcem ke spasení a přiveď nás k nezacházejícímu světlu života věčného, příznivým tvým zastáním, u trůnu Přesvaté Trojice, abychom slavili a opěvovali se všemi svatými, důstojné poklony jméno, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův. Amen.

http://zivotysvatych.blogspot.cz