Pravoslavná církevní obec v Sokolově

(památka podle církevního kalendáře 17. prosince / podle světského to je 30. prosince)
Daniel byl starozákonní prorok a hlavní postava větší části stejnojmenné biblické knihy Daniel. Podle biblické tradice byl židovským mladíkem odvedeným v první deportační vlně do Babylonie v roce 597 př. n. l. Zde se dostal na královský dvůr a vynikal svou moudrostí a uměním vykládat sny. S Danielem jsou spojeni i jeho druhové Ananiáš, Azariáš a Misail.

(památka podle církevního kalendáře 13. prosince / podle světského to je 26. prosince)
V době velkého pronásledování křesťanů se nebála odmítnout ruku pohanského aristokrata. Místo něho chtěla zachovat mravní čistotu po svém rozhodnutí pro Ducha svatého. Byla proto pohnána před místní úřady v Syrakusách na Sicílii.

(památka podle církevního kalendáře 13. prosince / podle světského to je 26. prosince)
Pětice mučedníků strádala pro Krista za vlády císaře Diokleciána (284 – 305) v Sebastě, v Arménii. V zástupu prvních křesťanů, kteří přijali mučení, byl presbyter mučedník Auxentij.

(památka podle církevního kalendáře 12. prosince / podle světského to je 25. prosince)
Narodil se koncem třetího století na Kypru do chudé zemědělské rodiny. Od dětství byl vychováván ve víře a lásce ke Kristu. Je představován jako pasáček a později jako pastýř, který si na pastvě opakoval úryvky z Bible a zamýšlel se nad jejich obsahem.

(památka podle církevního kalendáře 9. prosince / podle světského to je 22. prosince)
Pravoslaví chová velkou úctu k bezhříšnosti a svatosti Panny Marie (která však v pravoslavném pojetí začíná narozením, nikoli početím), odmítá však, že by ji to vylučovalo z padlého lidstva, stiženého prvotním hříchem, že by se na ní vykoupení uskutečnilo před samotným vykoupením, a varuje před jakýmkoli dogmatizováním v této záležitosti, kterou je dle pravoslavné nauky třeba chápat jako nevyslovitelné tajemství.

(památka podle církevního kalendáře 6. prosince / podle světského to je 19. prosince)
O Mikulášovi se píše, že byl pokorný a nikdy nevyhledával své vlastní cti, ale snažil se vždy šířit slávu Boží. Rozdával poučení, navštěvoval a těšil nemocné, vězně i zajatce. Sytil lačné a byl ochráncem dětí, zvlášť sirotků, vdov i všech lidí nevinně pronásledovaných. Vystupoval s laskavostí a mírností, ale za Kristovu víru statečně bojoval proti viditelným i neviditelným nepřátelům.

(památka podle církevního kalendáře 5. prosince / podle světského to je 18. prosince)
Příklad Sávova života i jeho učení přineslo významný vliv na rozvoj východního mnišství. To si mnozí uvědomovali už za jeho života a když ve věku 93 let zemřel, zúčastnili se jeho pohřbu i palestinští biskupové. Pohřben byl ve Velké lávře. Později byly jeho ostatky přeneseny do Benátek a v roce 1965 zpět do Mar Saby.

(památka podle církevního kalendáře 4. prosince / podle světského to je 17. prosince)
Pocházel z území Sýrie. Kolem roku 700 opustil postavení na dvoře kalifa a vstoupil do kláštera sv. Sáby u Jeruzaléma, kde se stal knězem. Ve spisech a kázáních vykládal věroučné pravdy a obhajoval proti císaři Lvu Isaurianovi uctívání obrazů svatých. Je řazen k největším teologickým spisovatelům pravoslavní církve. Hlavním Janovým spisem je „Pramen poznání“ a jeho hymny dodnes zaznívají v liturgii.

(památka podle církevního kalendáře 4. prosince / podle světského to je 17. prosince)
Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Drazí bratři a sestry. Děkujeme Bohu, že se v nášem chrámu objevil panychidní stolek s křížem, na němž se umisťují svíčky a konaji se panychidy za naše zesnulé.

(památka podle církevního kalendáře 20. června, 30. června, 30. listopadu / podle světského to je 3. července, 13. července, 13. prosince)
Narodil se v Betsaidě na břehu Galilejského jezera. Byl učedníkem Jana Křtitele. Když poznal Ježíše, přivedl k němu i svého mladšího bratra Šimona Petra a stal se jedním z prvních jeho učedníků. Žil v Kafarnaum. Evangelia ho uvádějí jako jednoho z nejbližších Ježíšových učedníků, kteří směli být přítomni některým výjimečným událostem. Ve Skutcích apoštolských je o něm jen drobná zmínka. Podle Eusebia, jehož pramenem byl Órigenés, působil Ondřej jako apoštol křesťanství v Malé Asii a Skýtii u Černého moře až k Volze. Podle legendy byl ukřižován ve městě Patras (Patrae) v Acháji na kříži ve tvaru písmene X (crux decussata). Říká se proto takovému kříži svatoondřejský kříž.

(památka podle církevního kalendáře 25. listopadu / podle světského to je 8. prosince)
Svatý Klement I., nazývaný také Klement Římský, je v křesťanské tradici uváděn jako čtvrtý římský papež. Někteří znalci církevních dějin jej však považují za přímého nástupce svatého Petra. Ostatky svatého Klimenta údajně našli svatí Cyril a Metoděj, a je proto spojen s počátky křesťanství na Velké Moravě i v Čechách.

(památka podle církevního kalendáře 24. listopadu / podle světského to je 7. prosince)
Svatá velká mučednice Kateřina je patronkou mimo jiné panen, učenců, studentů, žáků a učitelů, kolářů a několika dalších řemeslných profesí, námořníků a tiskařů, dále ochraňuje úrodu, pomáhá při migréně a nemocech jazyka a také při hledání utonulých.

(památka podle církevního kalendáře 23. listopadu / podle světského to je 6. prosince a v den přenesení jeho ostatků roku 1724, 30. srpna / 12. září)
Pro svá vojenská vítězství se stal legendou a je považován za jednoho z největších panovníků v historii Ruska. Porazil švédské vojsko v bitvě na řece Něvě (15. července 1240) a řád německých rytířů v tzv. ledové bitvě na Čudském jezeře (5. dubna 1242). Brzy po Alexandrově smrti napsal jeden z jeho mladších současníků Žitije (legendu), ve kterém ho oslavil jako knížete - světce. Současně začal být uctíván v místě uložení ostatků. Později, za vlády Ivana Hrozného, byl roku 1547 prohlášen za svatého pravoslavné církve. Počátkem 18. století nechal Petr Veliký přenést jeho ostatky do nově založeného kláštera v Petrohradě, který byl Alexandru Něvskému zasvěcen. Legendární kníže se stal vedle apoštolů sv. Petra a sv. Pavla ochráncem nově založeného města a celého impéria.

(památka podle církevního kalendáře 21. listopadu / podle světského to je 4. prosince)
Svatá Církev zve v tento slavný den všechny věrné, aby pospíšili a vzdali chválu té, jež je „nad cherubíny ctěnější a nad serafíny slavnější“, a nazývá Přesv. Bohorodici „Přečistou Pannou“, „zvěstováním proroků, slávou apoštolů, pochvalou mučedníků a obnovením všech, kteří žijí na zemi“. Současně nás svatá Kristova Církev ústy svých pastýřů vyzývá, abychom po vzoru svatých rodičů Jáchyma a Anny nezapomínali na povinnosti, jež máme ke svým dětem: co možná nejčastěji je přiváděli do chrámu, učili je řádnému dětskému modlitebnímu pravidlu, jak doma, tak v chrámě, a probouzeli a posilovali v nich ducha pravé zbožnosti a bázně Boží…

Význam pro duchovní život má tato sv. tajina nesmírně veliký. Existuje řada svědectví i v našem prostředí, kdy svatý olej přinese věřícímu zázračné uzdravení, kterému předcházelo vždy upřímné vyznání hříchů viditelných i neviditelných, úmyslných i neúmyslných. Využijme nadcházejícího velkopostního období a připravme se k přijetí sv. tajiny pomazání nemocných udílené v čase, kdy se blíží svátek svátků sv. Pascha a my budeme moci být účastni svého duchovního vzkříšení spolu s Kristem v jeho záři a slávě.

Je možno říci, že křesťanství bez pokání není křesťanstvím. Pokání je pláč nad svými hříchy, vyznávání zkroušené lítosti a zoufalá touha po odpuštění. Pokání je obrácení se od starého způsobu života k novému - čistému. Opakem pokání je pýcha. Pokání je živná půda pro modlitbu. Bůh nenaslouchá tomu, kdo nečiní pokání.
Zamysleme se nad pokáním i vnější podobou jeho konání a přijímání odpuštění hříchů. Není naprosto pravdou, že to, co je vnější - tedy i to viditelné, tělesné na duchovním životě - je vždy jen něčím povrchním; je omyl tvrdit, že pouze to, co se děje v nitru lidského srdce, má duchovní hodnotu.

Není pochyb, že Nejsvětější Eucharistie nás může usmířit s Bohem jenom tehdy, jestliže je v ní pod způsobou chleba a vína přítomen Sám Pán Ježíš Kristus, Jediný Přímluvce a Smírce lidského pokolení na Nebeském soudu.
Studium Božského ustanovení Eucharistie nám poslouží jako úvod k rozjímání o výše uvedených věcech; a studium toho, jakým způsobem se máme účastnit na Eucharistické Oběti, aby sloužila jako skutečný prostředek našeho smíření s Bohem, obsahuje i rozjímání o její podstatě.

V křesťanství je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a sjednocení věřícího s Kristem. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který podle Nového zákona pokřtil Ježíše v řece Jordánu. Křesťané křtí v závislosti na tradici pokropením, politím nebo plným ponořením do vody.
Samotný křest není možné po obřadové stránce provést ze dne na den. Křest vyžaduje přípravu ze strany rodičů i kmotrů. Křest je složen z několika bohoslužebných úkonů, které jsou navzájem provázané. Křest v sobě zahrnuje nejen soukromý obřad udílený jedinci, ale i obřad společný, na kterém se účastní jak rodina křtěnce, tak i celá církevní obec, která se za katechumena (tj. připravujícího se ke křtu) modlí.