Pravoslavná církevní obec v Sokolově

Význam pro duchovní život má tato sv. tajina nesmírně veliký. Existuje řada svědectví i v našem prostředí, kdy svatý olej přinese věřícímu zázračné uzdravení, kterému předcházelo vždy upřímné vyznání hříchů viditelných i neviditelných, úmyslných i neúmyslných. Využijme nadcházejícího velkopostního období a připravme se k přijetí sv. tajiny pomazání nemocných udílené v čase, kdy se blíží svátek svátků sv. Pascha a my budeme moci být účastni svého duchovního vzkříšení spolu s Kristem v jeho záři a slávě.

Je možno říci, že křesťanství bez pokání není křesťanstvím. Pokání je pláč nad svými hříchy, vyznávání zkroušené lítosti a zoufalá touha po odpuštění. Pokání je obrácení se od starého způsobu života k novému - čistému. Opakem pokání je pýcha. Pokání je živná půda pro modlitbu. Bůh nenaslouchá tomu, kdo nečiní pokání.
Zamysleme se nad pokáním i vnější podobou jeho konání a přijímání odpuštění hříchů. Není naprosto pravdou, že to, co je vnější - tedy i to viditelné, tělesné na duchovním životě - je vždy jen něčím povrchním; je omyl tvrdit, že pouze to, co se děje v nitru lidského srdce, má duchovní hodnotu.

Není pochyb, že Nejsvětější Eucharistie nás může usmířit s Bohem jenom tehdy, jestliže je v ní pod způsobou chleba a vína přítomen Sám Pán Ježíš Kristus, Jediný Přímluvce a Smírce lidského pokolení na Nebeském soudu.
Studium Božského ustanovení Eucharistie nám poslouží jako úvod k rozjímání o výše uvedených věcech; a studium toho, jakým způsobem se máme účastnit na Eucharistické Oběti, aby sloužila jako skutečný prostředek našeho smíření s Bohem, obsahuje i rozjímání o její podstatě.

V křesťanství je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a sjednocení věřícího s Kristem. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který podle Nového zákona pokřtil Ježíše v řece Jordánu. Křesťané křtí v závislosti na tradici pokropením, politím nebo plným ponořením do vody.
Samotný křest není možné po obřadové stránce provést ze dne na den. Křest vyžaduje přípravu ze strany rodičů i kmotrů. Křest je složen z několika bohoslužebných úkonů, které jsou navzájem provázané. Křest v sobě zahrnuje nejen soukromý obřad udílený jedinci, ale i obřad společný, na kterém se účastní jak rodina křtěnce, tak i celá církevní obec, která se za katechumena (tj. připravujícího se ke křtu) modlí.

Vkročíme-li do prostoru chrámu, v době bohoslužby, octneme se též ve svatém času Církve. Osloví nás minulost, protože všechno, co zde slyšíme, je dávné, ale stále platné Zjevení, které Bůh řekl své Církvi. Je zde i budoucnost, protože Církev nám zvěstuje Boží království. Je zde i přítomnost s věčností, protože právě k nám promlouvá Bůh a Církev koná Jeho dílo. Proto, když vstupujete do Božího chrámu, uvědomte si, že předstupujete před neviditelného, avšak přítomného Hospodina.

Bůh tvořil vše z lásky. Člověka stvořil jako blaženého a nesmrtelného. Mezi člověkem a Bohem však vznikla přehrada. Tu stěnu oddělující člověka od Boha vybudoval kdysi v dávnověku člověk, když podlehl pokušení ďábla. Této hradbě, která začala lidem bránit v těsném obecenstvím s Bohem, říkáme hřích. Je to nedostatek lásky a důvěry k Bohu, jsou to zlé skutky. Následkem hříchu je smrt. Hřích totiž pokazil vnitřní duchovní uspořádání člověka, který se tím stává smrtelným. Člověk sám již nebyl schopen tuto hradbu překonat a zbořit, neboť tím, že se oddělil od Boha -- pramene života -- ztratil své původní schopnosti a síly.

Pravoslavná církevní obec v Sokolově je tradiční pravoslavnou církevní obcí založenou pro potřeby věřících v sedmdesátých letech dvacátého století. Věřící farnosti tvoří Češi, potomci volyňských Čechů,  Rusíni, Ukrajinci, Bulhaři a pravoslavní věřící dalších národností. Farnost je ukázkou multikulturního soužití pravoslavných věřících v naší společnosti.